Hypermobilita je stav, při kterém mají jednotlivci neobvykle rozsáhlý rozsah pohybu ve svých kloubech. Tato flexibilita může být vrozená nebo výsledkem léčby, či tréninku. Ačkoliv hypermobilita může mít i některé výhody, pro většinu lidí přináší zdravotní omezení, rizika a vyžaduje specifický přístup k cvičení.

Definice a příčiny

Hypermobilita, někdy označovaná jako syndrom volných kloubů nebo syndrom hypermobilního kloubu, se vyznačuje schopností kloubů pohybovat se za normální, fyziologické hranice jejich pohyblivosti. Příčiny mohou zahrnovat genetické faktory, nedostatečnou hustotu kolagenu nebo neadekvátní kloubní vazivovou strukturu.

Zdravotní omezení a dopady

Ačkoliv může hypermobilita zvýšit flexibilitu a pohyblivost, může také přinést zvýšené riziko kloubních poranění, dislokací a podvrtnutí. Osoby s hypermobilitou mohou mít také bolest kloubů, únava a svalová slabost.

Rizika

Osoby s hypermobilitou jsou náchylnější k kloubním problémům a mohou mít zvýšené riziko artritidy v dospělosti. Mohou také zažívat chronickou bolest, která může mít vliv na kvalitu života.

Cvičení a péče

Pro lidi s hypermobilitou je důležité se zaměřit na posilování svalů okolo kloubů pro zvýšení jejich stability. Cviky zaměřené na výstavbu svalové vytrvalosti a stabilizaci kloubů jsou klíčové. Je také důležité vyhnout se cvikům, které mohou klouby nadměrně vystavovat stresu nebo tlaku.

Specifické cvičební strategie

Posilování

• Cviky na posilování pomáhají budovat svaly, které stabilizují klouby.

Stabilizace

• Cviky zaměřené na stabilizaci kloubů pomáhají zlepšit kontrolu nad pohyby.

Rozsah pohybu

• Opatrné cvičení mobility v rozsahu pohybu může pomoci udržet flexibilitu bez zbytečného stresu na kloubech.

Koordinace a rovnováha

• Cviky na koordinaci a rovnováhu pomáhají zlepšit schopnost těla správně reagovat na pohyb a zatížení.

Hypermobilita může být výzvou, ale se správným přístupem k cvičení a péči je možné minimalizovat rizika a podporovat dlouhodobé kloubní zdraví. Je důležité konzultovat lékaře nebo fyzioterapeuta pro individuální radu a vedení.

Zdroje:

Castori, M. (2012). Ehlers-Danlos syndrome, hypermobility type: an underdiagnosed hereditary connective tissue disorder with mucocutaneous, articular, and systemic manifestations. ISRN Dermatology, 2012.

Tinkle, B., Bird, H. A., Grahame, R., & Lavallee, M. (2009). The lack of clinical distinction between the hypermobility type of Ehlers–Danlos syndrome and the joint hypermobility syndrome (a.k.a. hypermobility syndrome). American Journal of Medical Genetics Part A, 149(11), 2368-2370.

Pacey, V., Tofts, L., Adams, R. D., Munns, C. F., & Nicholson, L. L. (2015). Exercise therapy for children with hypermobility and motor planning difficulties: a clinical trial protocol. Journal of Physiotherapy, 61(4), 221.